když na zahradě vykvete královna růže, je to jako když na ples pospíchá

navlékne na sebe sterou sukénku a rozeseje vůni

a čeká na tanečníky:Tu jí objímá sluneční třpyt tu po ní kloužou doteky deště

Tak honem, honem žije než začne stářím uvadat:

Škoda, že je jí vyměřen tak krátký čas....

kdo miluje, ten lásku dává: Kdo přijímá ten poddává se

...bratříček květen usedá zpět na svůj pařez a podává kyj zdatnému červnu. Svůj úkol splnil; kde mohl rozesel květenství. Stromům, zahradám, loukám dal vláhu svých májových deštíků a prvních bouřek.

Však také jeho vládu provázejí i tři ledoví strýcové s nešťastnou svatou Lucií co tak ráda pláče do kraje. Teď tedy opět uléhají.

Les čeká, tichý a pokorný.

A ve skutečnosti si bujně roste a zelená se a má v sobě potutelný úsměv pravé svobody tohoto světa...

Stojím  na prahu oblohy, přede mnou schody z oblaků a kopec táhnoucí svou cestu k okenici, která právě shrnuje za obzor černou roletu. Nebe má ještě rozespalá líčka celá vlhká od nočního snění.
Noc je přeci stvořená k snění; na sobě nosí sváteční róbu protkanou zlatými hvězdami a potom tančí v náruči víl...
Teď ale uléhá za obzor a z okenice se vyklání rozespalé, růžové slunce. Natahuje nedočkavě dlaně a sype do trávy po perličkách.
Jarní traviska, svěží, zelená, protkaná chmýřím odkvétajících pampelišek a jiných květin, které se teprve rozvíjí je z radostí vpíjejí coby božskou manu.
Ptáci, probuzeni svěžím vzduchem svítání rozezpívali krajinu  v malé orchestrionky a hbitě se svolávají k prvotní modlitbě.
Jejich chrám je čistý a ničím nedestruovaný: krajina jak ji stvořil Bůh.
Pravda, lidská ruka vysela kolem široké pásy obchvatů z panelů, betonů a silnic.Venkovské cesty ustoupily do pozadí; Ale kam na ptactvo?
Přelétají si keříky a korunami stromů a svolávají se.
Zvířat z lesní houštiny není vidět lidskému zraku. Žijí svůj tichý svět.
Slunce už vystoupilo nad horizont lesního kopce.
Oblaka se rozestupují a shlukují svým jízdním řádem zvaným počasí.Dnes hlásí krásně, odpočívají.
A já vím, ano, je definitivní ráno měsíce května.

 Je hodně blogů; je přehršel blogů: Blogujeme, blogujem: chceme si vyprávět nebo na sebe upozornit...!

Každý dle svého:

Tento blog je  z těch, které chtějí odosobnit myšlenky, pomáhat v renovaci přístupu k všedním dnům; koukat se pod pokličku do  vonícího menu všedních dnů, které nám utíká. Povede se?